Bali, aneb proč jsem si vybrala ostrov Bohů

  • 0 Comments
  • 02 května 2018

I když mě poznávání jiných zemí, zejména kultur a mentality lidí odjakživa nesmírně lákalo, přesto jsem během svého mládí nepřekročila hranice Evropy.  Zlom nastal v roce 2010, kdy mně můj bývalý přítel, cestoval a dobrodruh, navrhl, abychom se vydali do jihovýchodní Asie. Volba padla na Malajsii a Borneo. Nikdy nezapomenu na ten úžasný pocit, když jsme přiletěli do Kuala Lumpur, měli zajištěnou jen první noc a pak už se nechávali vést sami sebou tam, kam nás to táhlo. Měli jsme sice plán, kam bychom se chtěli podívat, ale byla v něm svoboda, což bylo nesmírně osvobozující. 

O dva roky později jsme takto procestovali Bali, na skútru i v autě. Před dvěma lety jsme ještě po vlastní ose s kamarádkou navštívily Kambodžu a Thajsko. I když všechny tyto země byly pro mě něčím krásné, výjimečné, nejvíce se mého srdce stále dotýkaly vzpomínky na Bali.  Neustále mě něco táhlo na tento ostrov bohů. Věděla, že tam chci vrátit, a k mému překvapení, že tam chci odcestovat úplně sama. Rozum mi říkal, jestli mi tam nebude smutno, když nebudu mít s kým sdílet své dojmy a zážitky, ale mé srdce, mé nitro plesalo při představě, že trávím čas na Bali sama se sebou. Se svým srdcem, se svou duší, na místech, která se mnou ladí a je mi tam dobře. 

Říká se, že když si přejete něco, co je v plánu vaší duše a životní cesty, nelpíte a máte v tom velké odevzdání a trpělivost, přání se plní nejen rychleji, ale tak, jak byste to vůbec nečekali. K narozeninám jsem dostala letenku a tentýž rok, v listopadu 2017, hned po Dušičkách, jsem se vracela po pěti letech na Bali. A sama. 

Na chvíli ztracená, i přesto naplněná klidem a štěstím

Pobyt jsem měla naplánovaný jen tak rámcově, věděla jsem, že trasu i délku pobytu změním podle toho, kde se mi bude líbit a jaké možnosti se objeví. 

Cestovat sama má nesmírné výhody, jednak se na takové cestě ještě více poznáte, ale také jste sami se sebou a úplně v jiném prostředí, daleko od svých blízkých. 

Bylo 18.00 hodin místního času, kdy jsem vystoupila z letadla v Denpasaru. V okamžiku, kdy se mé nohy dotkly země ostrova Bohů, mě obestřel obrovský klid a neskutečný pocit vnitřního naplnění. A to i přesto, že jsem v prvních chvílích zůstala ztracená, nepotkala se s řidičem, který mě měl vyzvednout a dovézt do Ubudu, kde jsem měla rezervované ubytování. V příletové hale bylo mraky agentů a řidičů a všichni drželi cedule se jmény cestujích. Všichni se dohledali, jen své jméno jsem neobjevila. 

Stála jsem uprostřed obrovské příletové haly, opřená o svůj pistáciově zelený kufr a přemýšlela, co mám dál udělat. Jestli zavolat přímo do ubytování, už jsem měla baliskou simku, jenže jsem věděla, že se svoji angličtinou bych toho stejně moc nepořídila, nebo ještě počkat, nebo vyslat S.O.S. svým přátelům do Čech, kteří hovoří skvěle anglicky a mohli by tak zjistit důvod mé “ztracenosti.”

Vlídnost a respekt Balijců mě provázely od prvního okamžiku

Uvnitř sebe jsem cítila velký a nepopsatelný klid. Každou chvilinku se mě zeptal nějaký z taxikářů, jestli nechci odvézt a já jen odpověděla, že čekám na svého řidiče. Taxikáři byli milí, vlídní a neurputní. Jeden z nich zřejmě vyhodnotil, že potřebuji pomoci, tak mi poradil, ať na informacích požádám o vyvolání jména ubytování a že se můj řidič určitě najde. A našel. Wayan stál v davu s cedulí mého jména mezi desítkami dalšími a jednoduše mě přehlédl. Tak jako já jeho. Byl majitel ubytování, vlídný a uměl španělsky, což je na Bali velmi neobvyklé. Španělsky mluvím dobře, tak jsem se hned cítila jistější. Ubytovala jsem se v nádherném homestay, který byl postavený v typicky balijské architektuře. Byl rozprostřený v zahradě  se stromy Frangipani, které vás uchvátí omamnou vůní. Součástí zahrady byl i  domácí chrám, který má na Bali každá rodina. Wayan a jeho personál se postarali i o mou večeři, kterou jsem dostala přímo na pokoj. A mohu říct, že dvojtou porci. 

Má “pouť “na Bali právě začínala a i přes jet lag, který ovlinil můj spánek zhruba na 5 dní, jsem zažívala opravdu výjimečný a nádherný čas v mém životě. 

Když jsem si za svítání šla zaplavat do bazénu s příjemně teplou vodou, za ranního zpěvu ptáků, vůni exotických květin a stromů, věděla jsem, že jsem přesně tam, kde mám být. Na Bali, ostrově Bohů, ostrově, na místě, které si mě zavolalo, které m nabídlo víc, než bych vůbec čekala…